Tímto textem bych chtěla povzbudit všechny rodiče nebo lidičky, kteří jsou hlavními osobami v životě dětí s autismem. Dívám se na Vás s pokorou a obdivem, co všechno už jste dokázali. Ať jte na začátku cesty s Vaším speciálním dítětem nebo je Vaše dítě již dospělé, jste pro své dítě tím největším učitelem a odborníkem Vy.

Někdy nám docházejí síly

Ano, někdy by to člověk nejraději vzdal, nic se nelepší, spíš to vypadá, že všechna snaha je marná, každý radí něco jiného, nebo kroutí nad dítětem bezradně hlavou. Doktoři vynášejí diagnózy a co s tím? Jste lidé, uvědomte si, že jako milující lidé děláte všechno jak nejlépe dovedete, a že můžete dělat chyby, že bez těch chyb byste se nedozvěděli kudy cesta v tu chvíli nevede. Možná jste unavení a všechno musíte zvládat za pochodu, někteří lidé se za Vámi otáčejí, a vy se tak snažíte, snažíte se, že už skoro nemůžete. Nebuďte na sebe přísní. Dejte sami sobě povzbuzení, třeba následujícím způsobem:)

Podívejte se teď do svého nitra a představte si , že tam je Vaše malé vnitřní dítě, co by teď potřebovalo? Zkuste ho obejmout, pochválit, že se tak snaží a řekněte mu, že si může chvíli odpočinout, že budete dělat chvíli něco pro něj, dáte si něco dobrého, pustíte si oblíbenou písničku, přečtete pár stránek z knihy, vymalujete si mandalu, cokoli, co Vašemu vnitřnímu dítěti udělá radost a dá mu pocit bezpečí a klidu. 

Na tento pocit bezpečí a klidu bude reagovat i Vaše speciální dítě, které má "radary" na to, co cítíme a jak se cítíme přijímaní. Vaše dítě je jedinečné a úžasné, ať stojí v diagnóze cokoli, uvnitř má dar milovat a potřebuje být milováno takové jaké je, i Vy jste takoví, nebuďte na sebe příliš přísní.