Rovnováha

Všechny výchovné systémy a postupy pravděpodobně vznikly s dobrým úmyslem rozvíjet a posouvat jedince vpřed. Některé myšlenky moudrých se předávají po generace, jen se mi zdá, že někdy by se autor původního systému divil, jak jeho následovníci lpí na detailech, které možná on jen letmo naznačil a nepovažoval je za podstatné, nechával svým pokračovatelům svobodnou volbu a selský rozum. 

Myšlenky Marie Montessori jsou jistě velice přínosné i pro současnost, setkala jsem se však s pojetím, které mi připadalo dovedené do extrému, kde se děti v zájmu svého "rozvoje" měly vzdát své fantazie, spontánní kreativní hry a přirozeného tvoření. 

Napadlo mě, jak málo by stačlo ke spokojenosti dětí, rodičů a zastánců dobré myšlenky, kdyby tady fungoval selský rozum a vědomý přístup.  Kdyby byla zachována rovnováha mezi spontánním a záměrným učením a k dětem se přistupovalo především s důvěrou, že hrou nic nezmeškají, naopak, kdy jindy by si měly děti hrát, než když jsou dětmi, dospělými se stanou dřív, něž bysme čekali. 

I děti s autismem nebo jinou odlišností jsou především děti a jejich spontánní hra má svůj smysl. Pamatujete si na svoje oblíbené dětské hry? Byly pro vás důležité příběhy, kde všechno dobře dopadlo? 

Bez her, pohádek a fantazie by byl svět chudší, bez cílevědomého učení bychom toho moc nedokázali, chce to jen rovnováhu.